Co se stalo s těmi ostatními barvami? Několik milionů bylo zplynováno. Před mnoha lety. Možná se od té doby barvy vyhýbají této obrovské zemi obloukem? Nebo že by se tu vše odlišné někam „uklízelo“? Znejistím. Jsem vlastně taky jiná. Přinejmenším mluvím jiným jazykem. Pro jistotu zamknu pusu na zámek. Jakmile dorazím do práce, sedám k počítači a spustím vyhledávač: „Polsko menšiny azyl imigrace“. Internet vyhazuje stovky informací. Především pak o početných komunitách polských emigrantů v USA, Irsku, Austrálii a všude jinde na světě. Odliv funguje bezchybně. Měl by ho tedy kompenzovat příliv. Z omylu mě vyvede článek na www.cudzoziemcy.pl o tom, že Polsko má nejnižší příliv cizinců ze všech zemí EU. Statistiky ministerstva vnitra hovoří jasně: do konce roku 2005 bylo v Polsku uděleno povolení k dlouhodobému pobytu 22 333 cizinců. Pro srovnání: v Česku je v současné době registrováno 69 117 cizinců s dlouhodobým pobytem. To jest třikrát více v zemi se čtyřikrát nižší populací. A co menšiny? Poměrně dost bílých Němců, Ukrajinců a Bělorusů. A kdepak jsou Romové? V tabulce hluboko pod čarou. K romské národnosti se hlásí 12 731 ze 40 milionů Poláků. Na 10 milionů Čechů jich připadá přibližně 200 000. Jaká vnitřní síla odrazuje Vietnamce, Roma, Nigerijce nebo Bolivijce, aby se usadil v Polsku? Kolega politolog momentálně tráví dovolenou v multikulturním Londýně, nemám se tedy s kým odborně poradit. Má vlastní teorie „Barva nemá ráda bílou zimu“ se však zdá i mně příliš povrchní, takže mi to nedá a oslovuji polskou kolegyni. Ta na mě vrhne letmý pohled od obrazovky počítače a prohodí: „Poláci jsou antisemiti a xenofobové. Podívej na tu naši vládu, ministr školství předsedá ultrakonzervativní straně, premiérův kolega Daniel Pawlowec je neonacista a označení liberál je ta nejhorší nadávka, kterou můžeš někomu uštědřit!“ Oponuji tím, že tvrdá pravice v Polsku vládne teprve jeden rok. Předtím to nebylo tak zlé. Přece všichni barevní neopustili zemi po zvolení „dvou kačerů“ (jak Poláci přezdívají bratrům Kaczyńským) do jejího čela. „Je to prostě v nás,“ říká kolegyně. Nebo to tak chtěl katolický Bůh? Když se vracím z práce domů, v tramvaji samá bílá tvář. A na dveře klepe bílá zima. Začíná mi být líto, že zřejmě minimálně do Vánoc, kdy pojedu domů do Čech, žádnou jinou než bílou barvu nespatřím. Jednolitost mi vždycky připadala nekonečně nudná.
Blog | Natalie Šímová