Reklama
 
Blog | Natalie Šímová

Vufeři: surfaři po zemi a lidech

Kdo je vufer? Co je vufování? Má to v sobě nějaký adrenalin? Je k tomu potřeba nějaká výbava? Co riskuješ, když vufuješ?

Vufování (WWOOFing) může být způsob života, sport, levná dovolená, zážitek na celý život, ale i nekonečná dřina v žáru australského slunce nebo v chladné kráse švédských jezer. Funguje na všech kontinentech a je zaštítěno mezinárodní organizací IWA (International WWOOF Association). Pokud se tedy chcete alespoň pro jednou vyhnout klasických zimním radovánkám, plískanicím a vánoční nákupní horečce, nečekejte a kontaktujte organizaci WWOOF třeba na Havajských ostrovech, v Ugandě nebo na Novém Zélandu, kde zanedlouho propukne letní sezóna.

WWOOF (Willing Workers on Organic Farms, a někdy také World Wide Opportunity on Organic Farms), představuje celosvětovou síť farem či komunit fungujících víceméně na organické bázi, tzn. na základě tzv. ekologických principů (důraz se klade na kvalitu produktů, nikoli na jejich kvantitu, přičemž jsou respektovány přirozené potřeby rostlin, zvířat a krajiny, tj. minimalizuje či vylučuje se užívání syntetických hnojiv a pesticidů, v případě zvířat se klade důraz na přírodní stravu a volný chov).

Tyto farmy a komunity, alias hostitelé (WWOOF hosts), nabízejí ubytování a stravu zdarma tomu, kdo chce získat zkušenosti v této oblasti, poznat nové lidi a jiný způsob života a v neposlední řadě touží po aktivním odpočinku v přírodě. Těm se říká vufeři (WWOOFers).

Reklama

Některé země, např. Česká republika nebo Austrálie, se úzce specializují na dobrovolnickou práci na organických farmách, zatímco např. na Novém Zélandu představuje vufování mnohem širší pojem. Působí zde totiž spousta komunit (meditačních, buddhistických, jogínských), rodinných penzionů, hrnčířů, sklářů, šperkařů a různých nadšenců, kteří potřebují vufery jako sůl. Také práce v lese není výjimkou – mezi ekologické aktivity se počítá třeba obnova původního pralesa.

Takže chcete-li se budit zpěvem ptáků pod obřími kapradinovými stromy, které připomínají dobu přesliček a ještěrů, staňte se vuferem na Novém Zélandu. Vufování patří mezi nejlepší způsoby, jak poznat reálný život v cizí zemi. Člověk se vymaní z umělého světa hotelů, ubytoven a kempů a stane se součástí života domorodých obyvatel. Z turisty se stane cestovatel, jenž na své pouti zaklepe na dveře, které se mu otevřou a nechají ho nahlédnout pod pokličku všedního života lidí, kteří za nimi bydlí.

V tomto směru je vufování v podstatě adrenalinová záležitost: vufer nikdy neví, co ho za těmito dveřmi čeká. Jednotliví hostitelé, jejich životní styl a prostředí se od sebe značně liší. Tím pádem i jejich nároky na vufera. Někdo vufera bere jako zpestření jinak celkem jednotvárného života v zapadlém koutě vlasti, jiný ho považuje za levnou pracovní sílu, a to se vším všudy.

Vuferovi se tak může lehce stát, že se na svých cestách zatoulá na nějaké velmi odlehlé místo obývané podezřelými podivíny, kteří se z něj budou snažit sedřít kůži zaživa. Vufer se pak musí vlastními silami z tohoto hororu dostat. A to může být celkem problém, především pak třeba v Austrálii, kde farmy mohou být vzdáleny od nejbližší civilizace i stovky kilometrů, přičemž za civilizaci se považuje benzinová pumpa s konzumem.

Obezřetnější vufeři si tak pro jistotu zjistí, zda místo, kam směřují, má nějaké spojení s okolním světem, např. autobusovou linku alespoň jednou denně. Nejde samozřejmě jen o únik ze spárů šílence. Není-li totiž pojízdný a jeho hostitel nepříliš ochotný podnikat výlety do okolí, musí se vufer spolehnout na to, kam ho vlastní nohy donesou, čímž se jeho poznávací a cestovatelské možnosti značně zúží.

Ovšem vufer s autem takřka neexistuje. Jeho cílem je ušetřit, tudíž spíše využívá dopravní prostředky, které řídí a krmí benzínem někdo jiný. Autostop mimochodem patří mezi poznávací znamení vufera. Vufer prostě touží poznat co nejširší spektrum místních lidí a prostředí. Proto vufuj pouze tehdy, nejsi-li zapřísáhlý introvert a neštítíš-li se manuální práce (a někdy i špíny)!

Odkazy: